Takze jak to zaclo? Nekdy v prosinci jsem koukala na levne letenky a zjistila, ze kdyz si to zaridite vcas, dostanete se z Lisabonu na Madeiru s Easyjet pomerne za hubicku (50E zpatecni letenka). Takze jsme s Terezkou nezavahaly a letenky koupily, pridal se k nam jeste jeji kamarad Lukas.
Predem jsme zabookovali hostel na prvni noc ve Funchalu, hlavnim meste Madeiry (8E za noc na osobu vc. snidane v pomerne utulnem penzionku, fakt luxus) a pronajali auto (na 4 dny za 100E plus nejakych 60E jeste pripojisteni), sbalili stan a spacaky a vyrazili.
No, takhle jednoduche to vlastne nebylo:)
Nejdriv me zradil kotnik. Asi nevydrzel kazdodenni davku joggingu v ne zrovna optimalnich botach a zacal dva dny pred odletem pri behani bolet. Nejdriv trosku, pak se bolest zvysovala, druhy den to oteklo a ja skoro nemohla chodit. Pry zanet. Takze jsem utratila spoustu penez v lekarne, zafixovala a doufala, ze to nejak rozchodim (nerozchodila).
Druhy zadrhel nastal na letisti, kdy Terka, asi inspirovana mnou, zjistila na check-inu, ze ma pul roku(!) propadly pas a ze si obcanku iniciativne vyndala a nechala doma, aby u sebe nemela dva doklady. Takze znova do taxiku, domu na Gracu, vzit obcanku, zpatky na letiste - no stihla to jen diky tomu, ze jsem zodpovedna a trvala jsem na tom, ze tam budem tak jak ma byt 2h pred odletem:)
Nicmene jsme v poradku odleteli a prezili pristani na udajne jednom z nejnebezpecnejsich letist Evropy.
(WIKI: "Původní přistávací dráha, daná do provozu 8. července 1964, byla 1600 m dlouhá. Po letecké nehodě roku 1977 byla o 200 m prodloužena. Později byla s pomocí EU, nákladem 520 milionů Euro, prodloužena a 15. září 2000 byla tak dána do provozu dráha s asfaltovým povrchem o celkové délce 2777 a šířce 45 m, umožňující provoz všech současných typů letadel. Dráha leží 59 m nad hladinou moře. Přistání je povoleno jen letadlům, jejichž piloti zde absolvovali školení a test. Přibližovací manévr totiž není jen klesáním v přímém směru, ale v jeho závěru je nutné se v malé výšce vyhnout části města Funchal. V prostoru letiště jsou trvalé turbulence a nebezpečí střetu s ptáky.[1]
Prodloužení dráhy je tvořeno železobetonovým mostem o délce 1020 m a šířce 180 m, je na něm i část odstavné plochy. Začíná nad strmým svahem a v počátcích stavby pokračovalo nad mořem. Je uloženo na 180 válcových sloupech. Některé z nich byly při zakládání stavby uloženy na dně v hloubce až 60 m, takže jejich celková výška je až 120 m.")
Dorazili jsme autobusem do Funchalu, ktery je celkove nic moc, takze jestli se nekdy na Madeiru vypravite, doporucuju tam netravit vic nez tak 3, 4 hodiny. Navstivili jsme tovarnu na madeirske vino vcetne ochutnavek, prosli (nekteri propajdali) mesto, prespali jsme v hostelu, rano vyzvedli auto a vypadli jsme pryc z mesta vstric prirode. Zvolili jsme okruh podel celeho ostrova, od Funchalu na zapad podel pobrezi.
Stalo se toho strasne moc, takze jen par utrzku/postrehu:
- Zamkli nas v prirodni rezervaci :)
Spali jsme v prirode pod stanem, vzdycky kde se dalo, coz neni na Madeire zakazane, jen byste si meli po prijezdu ve Funchalu nekam (?) zajit a vyridit nejaky (?) papir, aby o vas vedeli. Coz jsme samozrejme neudelali. Treti den jsme dlouho nemohli najit misto na spani, pak jsme narazili na nejakou opustenou cestu kolmou na hlavni silnici, u ktere byla zvednuta zavora, ktera vypadala, ze ji nikdo nepouziva. Omyl. V nedeli v 7h rano jsme po probuzeni zjistili, ze zavoru nekdo zamkl, pze si nas nevsiml, takze se nemame jak dostat ven. Nejblizsi vesnice byla tak 8km z kopce dolu a v nedeli rano po opustene Madeire moc aut nejezdi. Nakonec jsme meli fakt neuveritelne stesti, pze po pulhodine v prvnim aute, ktere projelo okolo, desel nejaky spravce parku, ktereho jsme uplatili vinem, dojel nekam pro klice a do hodiny nas vysvobodil.
- Na Madeire je 99 % vsech turistu v duchodovem veku. Pripadala jsem si v nejakem utopickem filmu, za celou dobu jsme nepotkali skoro nikoho naseho veku, krome par mistnich surfaru. Vsude akorat sedmdesatileti starici a starenky, z Nemecka, Britanie nebo Holandska, kteri provozovali aktivni dovolenou a ruku v ruce se tam prochazeli po kopcich.
- Ani v Portugalsku, ani na Madeire, prakticky neexistuje turisticke znaceni, na mapach tak dve tretiny vseho chybi, takze je velice jednoduche se ztratit. Vi o tom svoje Terka s Lukasem, a ostatne i ja, pze jsem na ne cekala (ano, pze jsem nemohla chodit, takze jsem se krom jednoho vyslapu pesich vyletu neucastnila) skoro 12 hodin strachy bez sebe, pze meli oba skoro vybity mobil, neni nikde moc signal a Terka ve finale spadla do vody, takze jeji telefon uz byl nadobro ve vecnych lovistich. (Nakonec se nasli, dorazili uplne promrzli, mokri, hladovi, tak jsme to oslavili smrtsti matove palenky, kterou uz nadosmrti nechci ani videt.)
- Na Madeire se skvele ji a pije. Co jsme stihli ochutnat z mistnich specialit my?
ESPADA COM BANANA
Espada, cesky "tkanicnice atlanticka", je jedna z nejlepsich ryb, jake jsem jedla, ma bile jemnoucke maso a ve filetech nejsou skoro vubec kosti. V realu vypada trosku strasidelne, ma vypukle oci, coz je pry typicke pro hlubokomorske ryby (). Ten banan byl asi flambovany s medem, luxus fakt. Dostali jsme doporuceni, kam na ni zajit, a fakt se to vyplatilo. Takze pro budouci navstevniky Madeiry - dejte si to v Porto Moniz v takove skleneno-krychlove restauraci kousek od bazenku, jina tam neni tak to nemuzete nenajit.
ESPETADA
Vlastne to je hovezi spiz - kostky hoveziho masa ochucene cesnekem a bobkovym listem napichnute na vavrinove vetvi a pecene na vavrinovem dreve (ano, na Madeire roste vavrin)
BOLO DE MEL
Medovy kolac
PONCHA
Liker, pripravovany z trtinove palenky, stavy z citrusu a maracuja a slazeny medem. Kdyz si ho koupite uz vyrobeny v supermarketu, chitna trosku jako rozpustene medove Halls proti kasli.
