MADEIRA

Lezim doma v posteli a snazim se ledovat nohu a byt v klidu, abych se vyhla mistnimu zdravotnictvi, tak mam aspon cas sepsat nejaky report o nasem vyletu na Madeiru.
Takze jak to zaclo? Nekdy v prosinci jsem koukala na levne letenky a zjistila, ze kdyz si to zaridite vcas, dostanete se z Lisabonu na Madeiru s Easyjet pomerne za hubicku (50E zpatecni letenka). Takze jsme s Terezkou nezavahaly a letenky koupily, pridal se k nam jeste jeji kamarad Lukas.
Predem jsme zabookovali hostel na prvni noc ve Funchalu, hlavnim meste Madeiry (8E za noc na osobu vc. snidane v pomerne utulnem penzionku, fakt luxus) a pronajali auto (na 4 dny za 100E plus nejakych 60E jeste pripojisteni), sbalili stan a spacaky a vyrazili.
No, takhle jednoduche to vlastne nebylo:)

Nejdriv me zradil kotnik. Asi nevydrzel kazdodenni davku joggingu v ne zrovna optimalnich botach a zacal dva dny pred odletem pri behani bolet. Nejdriv trosku, pak se bolest zvysovala, druhy den to oteklo a ja skoro nemohla chodit. Pry zanet. Takze jsem utratila spoustu penez v lekarne, zafixovala a doufala, ze to nejak rozchodim (nerozchodila).
Druhy zadrhel nastal na letisti, kdy Terka, asi inspirovana mnou, zjistila na check-inu, ze ma pul roku(!) propadly pas a ze si obcanku iniciativne vyndala a nechala doma, aby u sebe nemela dva doklady. Takze znova do taxiku, domu na Gracu, vzit obcanku, zpatky na letiste - no stihla to jen diky tomu, ze jsem zodpovedna a trvala jsem na tom, ze tam budem tak jak ma byt 2h pred odletem:)
Nicmene jsme v poradku odleteli a prezili pristani na udajne jednom z nejnebezpecnejsich letist Evropy.

(WIKI: "Původní přistávací dráha, daná do provozu 8. července 1964, byla 1600 m dlouhá. Po letecké nehodě roku 1977 byla o 200 m prodloužena. Později byla s pomocí EU, nákladem 520 milionů Euro, prodloužena a 15. září 2000 byla tak dána do provozu dráha s asfaltovým povrchem o celkové délce 2777 a šířce 45 m, umožňující provoz všech současných typů letadel. Dráha leží 59 m nad hladinou moře. Přistání je povoleno jen letadlům, jejichž piloti zde absolvovali školení a test. Přibližovací manévr totiž není jen klesáním v přímém směru, ale v jeho závěru je nutné se v malé výšce vyhnout části města Funchal. V prostoru letiště jsou trvalé turbulence a nebezpečí střetu s ptáky.[1]
Prodloužení dráhy je tvořeno železobetonovým mostem o délce 1020 m a šířce 180 m, je na něm i část odstavné plochy. Začíná nad strmým svahem a v počátcích stavby pokračovalo nad mořem. Je uloženo na 180 válcových sloupech. Některé z nich byly při zakládání stavby uloženy na dně v hloubce až 60 m, takže jejich celková výška je až 120 m.")

Dorazili jsme autobusem do Funchalu, ktery je celkove nic moc, takze jestli se nekdy na Madeiru vypravite, doporucuju tam netravit vic nez tak 3, 4 hodiny. Navstivili jsme tovarnu na madeirske vino vcetne ochutnavek, prosli (nekteri propajdali) mesto, prespali jsme v hostelu, rano vyzvedli auto a vypadli jsme pryc z mesta vstric prirode. Zvolili jsme okruh podel celeho ostrova, od Funchalu na zapad podel pobrezi.

Stalo se toho strasne moc, takze jen par utrzku/postrehu:

- Zamkli nas v prirodni rezervaci :)
Spali jsme v prirode pod stanem, vzdycky kde se dalo, coz neni na Madeire zakazane, jen byste si meli po prijezdu ve Funchalu nekam (?) zajit a vyridit nejaky (?) papir, aby o vas vedeli. Coz jsme samozrejme neudelali. Treti den jsme dlouho nemohli najit misto na spani, pak jsme narazili na nejakou opustenou cestu kolmou na hlavni silnici, u ktere byla zvednuta zavora, ktera vypadala, ze ji nikdo nepouziva. Omyl. V nedeli v 7h rano jsme po probuzeni zjistili, ze zavoru nekdo zamkl, pze si nas nevsiml, takze se nemame jak dostat ven. Nejblizsi vesnice byla tak 8km z kopce dolu a v nedeli rano po opustene Madeire moc aut nejezdi. Nakonec jsme meli fakt neuveritelne stesti, pze po pulhodine v prvnim aute, ktere projelo okolo, desel nejaky spravce parku, ktereho jsme uplatili vinem, dojel nekam pro klice a do hodiny nas vysvobodil.

- Na Madeire je 99 % vsech turistu v duchodovem veku. Pripadala jsem si v nejakem utopickem filmu, za celou dobu jsme nepotkali skoro nikoho naseho veku, krome par mistnich surfaru. Vsude akorat sedmdesatileti starici a starenky, z Nemecka, Britanie nebo Holandska, kteri provozovali aktivni dovolenou a ruku v ruce se tam prochazeli po kopcich.

- Ani v Portugalsku, ani na Madeire, prakticky neexistuje turisticke znaceni, na mapach tak dve tretiny vseho chybi, takze je velice jednoduche se ztratit. Vi o tom svoje Terka s Lukasem, a ostatne i ja, pze jsem na ne cekala (ano, pze jsem nemohla chodit, takze jsem se krom jednoho vyslapu pesich vyletu neucastnila) skoro 12 hodin strachy bez sebe, pze meli oba skoro vybity mobil, neni nikde moc signal a Terka ve finale spadla do vody, takze jeji telefon uz byl nadobro ve vecnych lovistich. (Nakonec se nasli, dorazili uplne promrzli, mokri, hladovi, tak jsme to oslavili smrtsti matove palenky, kterou uz nadosmrti nechci ani videt.)

- Na Madeire se skvele ji a pije. Co jsme stihli ochutnat z mistnich specialit my?

ESPADA COM BANANA
Espada, cesky "tkanicnice atlanticka", je jedna z nejlepsich ryb, jake jsem jedla, ma bile jemnoucke maso a ve filetech nejsou skoro vubec kosti. V realu vypada trosku strasidelne, ma vypukle oci, coz je pry typicke pro hlubokomorske ryby (). Ten banan byl asi flambovany s medem, luxus fakt. Dostali jsme doporuceni, kam na ni zajit, a fakt se to vyplatilo. Takze pro budouci navstevniky Madeiry - dejte si to v Porto Moniz v takove skleneno-krychlove restauraci kousek od bazenku, jina tam neni tak to nemuzete nenajit.



ESPETADA
Vlastne to je hovezi spiz - kostky hoveziho masa ochucene cesnekem a bobkovym listem napichnute na vavrinove vetvi a pecene na vavrinovem dreve (ano, na Madeire roste vavrin)


BOLO DE MEL
Medovy kolac

PONCHA
Liker, pripravovany z trtinove palenky, stavy z citrusu a maracuja a slazeny medem. Kdyz si ho koupite uz vyrobeny v supermarketu, chitna trosku jako rozpustene medove Halls proti kasli.

SIKANA V KNIHOVNE POKRACUJE :)

Tak me dneska opet nasrali v Bibliotece Nacional, tentokrat me dovnitr nepustili s flaskou vody. To mi sice prijde logictejsi, nez zakaz vstupu s fotokopiema, ale blby je, ze tam nosi vodu vsichni a mlcky se to toleruje a me uz ted jen sikanuje za to, jak jsem mu tam minule nadavala :D
A pak me nasrali podruhe, pri registraci jsem vyplnovala ceskou adresu a napsala tam Republica Checa a dneska jsem si chtela menit prihlasovaci heslo a vyskocilo tam na me:

Dados do Leitor:
Endereço:
Na Radouci 1246, Mlada Boleslav
29301 Mlada Boleslav
Checoslováquia (!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)

Nekde jsem cetla, ze kulturni sok se sklada z nekolika fazi: nadseni, frustrace, obrat, prizpusobeni a navrat. Takze ja jsem momentalne ve fazi frustrace a kdybyste mi nekdo chtel pripomenout, proc to tady mam rada, tak vam budu velice vdecna.
(Ale uz jsem se skoro definitivne rozhodla, ze pristi rok chci stravit ve Spanelsku:))

Portugalsko aneb Absurdistan

Potrebuju si ulevit.
Do Narodni knihovny se prosim pekne nesmi vnaset fotokopie a vlastni knizky***. Z duvodu bezpecnosti. Ze v Narodni knihovne nepujcuji knizky dom, s tim sem se uz tak nejak smirila, ale tohle me zas vytocilo do bela, moje aseritivita sla stranou a kricela sem na toho debila sekuritaka, ze se s timhle pristupem vubec neni co divit, ze jsou nejzaostalejsi zeme zapadni Evropy.

*** ty knizky jsem si nakonec vyrvala (jen knizky, ne fotokopie - asi abych tady s nima nekoho nezranila???), ale musim vyplnit formular na jednu kazdou z nich, nechat knizky u sekuritaka, dojit si k pultiku pro autorizacao (=povolenka), vratit se pro knizky a pak teprv muzu vstoupit. Kazdy den znovu. Kdyz sem na nej v mrakotach kricela, ze to je ponekud absurdo to delat kazdy den az do konce cervna, co tu budu, jestli nejde dat tu autorizacao treba na cele to obdobi, ze mam ku*va vedecky zamer a ten slovnik potrebuju a nemuzu za to, ze ho tu NEMAJ, tak nezajem. Jezis ja sem nasrana.

Jak se mame...

Uz jsem dlouho nic noveho nenapsala, ale jen proto, ze moc neni co. Nic se nedeje. Poctive chodim do knihovny nebo do skoly, nacitam, co se da a snazim se donutit k tomu, abych otevrela word a zacla psat.
Je tady porad nadherne, ze to snad ani neni mozny. Kazdy rano (no teda spis dopoledne) bezim s ocekavanim do kuchyne, abych se podivala z okna, a pokazde azuro, 25 stupnu, uzasny. Dneska jsem uz chtela vyrazit v zabkach, ale protoze se ve vsedni dny domu vracim az po cviceni celkem pozde, mezi 9 - 10, tak se bojim, ze mi bude vecer kosa.

Jinak o vikendu jsem mela dva velke zazitky. Prvni byl fotbal - nenapadlo by me, ze bych na to dobrovolne kdy sla, ale protoze byl Den zen, stal listek pro holky jen 2 eura. Tak jsme vyrazily fandit. Ta hra sice byla dost nuda, hral Sporting proti nejake nezname portugalske dire, ale atmosfera byla super a vubec nelituju a kdyby listek na jejich derby Benfica vs Sporting nestal tak 50e, jdu klido znova. (Jo a sok byl, ze na fotbale prodavaji akorat nealkoholicke pivo!!!:))


Dalsim zazitkem byl vylet v nedeli na plaz na Caparicu, kdy i Portugalci, pro ktery je jeste ted vlastne zimni rocni obdobi, vyrazili v plavkach a opalovali se a skakali ve vlnach.




Costa da Caparica je nekolik plazi vzdalenych asi tak 12km na jih od Lisabonu, na druhe strane reky, takze se musi jet pres most. To byl jediny zadrhel naseho mini vyletu. Tak jsme jely az nekdy ve 2 odpoledne, takze cesta ok, ale zpatky jsme se vracely ve stejnou dobu, jako pulka Lisabonu, takze jsme stravily pred 2h v zacpe popojizdenim, nejvetsi pred mostem, kde se plati poplatek za prejest mozstu a vjezd do mesta. Nedovedu si predstavit, jaky to musi byt v lete, kdy tam o vikendu miri fakt vsichni.

LEKCE KULTURNICH STEREOTYPU ANEB JAK SE ZIJE V PORTUGALSKU, CAST. I

- Prijdete nekam na sraz o hodinu dyl, jeste tam nikdo neni a vsem to prijde normalni.
- Neprijde Vam divny, ze je vsude pusteny v TV fotbal a postupem casu se na nej taky zacnete divat a obcas o nem i mluvit.
- Zvyknete si na to, ze na kazdych 15 metrech je kavarna nebo "pastelaria" (cukrarna/pekarna/kavarna)
- Mate pocit, ze Vas okradli, kdyz zaplatite za kafe vic jak 60 centu.
- Prinejmensim 1x denne jite polivku.
- Zacne Vam pripadat divny, kdyz se veceri driv jak v 9 vecer nebo kdyz se jde parit driv jak o pulnoci.
- Pijete pivo z dvoudeckovych sklenicek.
- Zacnete povazovat ustredni topeni za nejvetssi civilizacni vymozenost 20. stoleti.

SPOLUBYDLICI

Uz jsme tu konecne vsichni, takze par slov o lidech, se kteryma bydlim...
Nejdriv jsem poznala Belgicana Pierra, pze kdyz jsem se pristehovala, byly Spanelky na Madeire a Nemec doma v Nemecku.
Takze Pierre je z Bruselu, ale mluvi ze vsech nejlip portugalsky, pze ma otce Brazilce, takze s nim pry obcas mluvil i portugalsky. Studuje nejaka rozvojova studia se zamerenim na Afriku. Je mlady, bude mu tak max 22. Ale je strasne fajn, takovy skaut trosku. Hraje skvele na kytaru, pry to i studoval - tady v Portugalsku hraje FADO v jednom fado baru v Alfame, tak jsem na nej zvedava. Jinak nam pri vecerich obcas brnka veci od Manu Chaa pres Bella Ciao az k brazilske sambe a tem nejproflaklejsim flakum. A hezky zpiva, super :)
Pak prijely Spanelky. Nechci se opakovat, ale jsou super, obe. Kdyby to tu cetly, tak se asi urazi, ze jsem je oznacila za Spanelky, protoze je kazda z narodnostne pomerne specificke oblasti Spanelska. Paula je z Galicie, ta jeste neni tak militantni, ale Maite je z Baskicka a ta mi to vysvetlila rovnou: "yo no soy espanola, soy vasca". Studuji architekturu - no studuji, jsou tu na Erasmu a uplne mi pripominaji muj Erasmus - jsou kazdy vecer nekde venku, 7 dni v tydnu, vraci se nad ranem a pres den spi a vymetaji vsechny festy v Bairro Alto a znaji se s kazdym erasmakem a denne k nam proudi milion jejich kamosu a samozrejme si to desne uzivaji. Jinak jsou taky mladsi, je jim 20 (ve Spanelsku i tady se totiz konci stredni skola v 17).
No a vcera se konecne objevil Nemec, Martin. O nem teda jeste nevim, jestli je uplne super, pze jsme se videli asi 5min zatim, ale teda zas na druhou stranu vim, ze je desne peknej :D Navic je mu 26 a je tu na erasmus stazi v nemocnici, pze je v poslednim rocniku na medine, takze to tu trochu vyvazuje a tim padem pro ten zbytek nejsem az zas tak stara a az zas tak nudna (pze neparim kazdy den a travim dny v knihovne:). Ale asi i on bude super, ted prisel, ze bude delat veceri, ale az tak za hodinu, hodinu a pul (je tu ted 21.00 - asi budu chodit cvicit denne, pze tady se jist nak normalne fakt neda), tak jestli se k nemu pridam - ze privezl z Nemecka naky klobasky :) Takze je jasny, ze se k nemu pridam :)

BEZPECNOST, SOCKY ATD.

Nebudu Vas napinat, Lisabon NENI bezpecne mesto. Snazila jsem se tenhle fakt ignorovat do chvile, nez mi pred nekolika dny prepadli 50m od baraku, primo pred katedralou, na jednom z velice frekventovanych turistickych mist, v 11 vecer spolubydlici. (pozn. aut. - Mami neboj, nikdo me tu vrazdit nebude:)

Ale vezmu to postupne. To, ze to tu neni uplne koser, jsem vedela uz v dobe, kdy jsem byla v Portugalsku poprve. Coimbra byla uplne ok, ale v Lisabonu prepadli nase spoluzaky hned prvni tyden po prijezdu, za bileho dne kousek od hradu (shodou okolnosti tady v te oblasti ted bydlim:). Jeden z nich (jestli to tu Vrato ctes, tak mi odpust, ze te zminuju:) mel tu smulu, ze se mu to stalo behem pulrocniho pobytu jeste jednou, bohuzel podruhe to dopadlo hur, padem ze schodu a zlomenou rukou. Ale poprve typek vytahl nuz, obral je o fotaky a odkracel.
Ted pred par dny se vratil muj spolubydlici Belgican s jeho triclennou belgickou navstevou v 11 vecer z vecere bez mobilu a penez. Pry byli velice mili, neagresivni - dva typci pravdepodobne z lusofonni Afriky (coz o nicem nevypovida, divnych lidi je tu spousta vsech barev pleti). Vytahli nuz a pry i o ty telefony celkem slusne pozadali :) .. jedna se fakt o business, nic jineho. Pokud spolupracujete (tj. odevzdate, co mate), nic se Vam nestane. Pierre (spolubydlici) se druhy den vratil od operatora s novou simkou a pry mu pani na prepazce rikala, ze denne se stejnou historkou prijde minimalne 10 lidi.
Pouceni? Pres den neudelam nic, chodim s telefonem i kreditkou, ale nenosim u sebe vetsi hotovost, ceske doklady, druhou kreditku nechavam taky doma. Strach nemam, bydlim na hlavni a hlavne turisticky frekventovane ulici, kde je pres den plno lidi - problem jsou male zapadle ulicky, tmava zakouti, schodiste etc. No a kdyz jdeme nekam parit vecer, tak telefon doma, v kapse 10 euro na caipirinhy a hotovo, doklady zadny. Akorat teda premyslim, ze teda budu nosit v kapse nakych zaloznich 10e pro pripadne zlodeje, pze nevim, jestli by se nenastvali, kdyby me prepadli ve 4 rano po ceste z Bairro Alto, kdyz bych u sebe nemela vubec nic ... :)

A mistni socky? Mam pocit, ze byt zebrakem v Lisabonu obnasi full-time job. Cim nemocnejsi/osklivejsi/smradlavejsi jste, tim lepsi startovni pozici mate. Cim vytrvaleji vyrvavate a prosite o pomoc, tim solidarnejsi Portugalci s jejich krestanskou povahou jsou. Mistni specialitou jsou zebraci v soupravach metra. Pres den se Vam nestane, ze v metru nepotkate zebraka. Ale musi se nechat, ze to maji promyslene. Vetsinou se jedna o slepce, ale zadne tmave bryle - nejvic vydelavaji ti, co maji ruzne zdeformovane oci. Jsem si jista, ze nikoho podobneho jsem v CR nikdy nepotkala. Obcas projde nejaky vidouci muzikant, ale ten teda v konkurenci neobstoji. Vcera jsem dvakrat potkala mladika, tak 17 let, s nejakym trpaslicim psikem, ktery v tlame drzel kosik na mince, na rameni. Kluk hral na tahaci harmoniku a psik kyval do rytmu hlavou a tim padem i kosikem. Dobry :)
Ale moje nejvetsi nocni mura je, ze potkam cloveka, o jehoz existenci bych si prala nevedet. Obcas doufam, ze to je mistni urban legend, ale uz mi o nem povidalo tolik lidi, ze to asi bude pravda - nastesti asi jezdi jinou linkou metra, nez ja :)
Jedna se o sloniho muze (google pictures napovi tomu, kdo nevi - ale radsi nechtejte vedet) - tj. clovek, kteremu z hlavy roste obrovsky nador, takze to, co byla hlava, je ted asi trikrat vetsi, nema oci, nos a usta ma uplne zdeformovane... vic nevim a ani nechci vedet a vazne doufam, ze ho nikdy nepotkam.