MADEIRA

Lezim doma v posteli a snazim se ledovat nohu a byt v klidu, abych se vyhla mistnimu zdravotnictvi, tak mam aspon cas sepsat nejaky report o nasem vyletu na Madeiru.
Takze jak to zaclo? Nekdy v prosinci jsem koukala na levne letenky a zjistila, ze kdyz si to zaridite vcas, dostanete se z Lisabonu na Madeiru s Easyjet pomerne za hubicku (50E zpatecni letenka). Takze jsme s Terezkou nezavahaly a letenky koupily, pridal se k nam jeste jeji kamarad Lukas.
Predem jsme zabookovali hostel na prvni noc ve Funchalu, hlavnim meste Madeiry (8E za noc na osobu vc. snidane v pomerne utulnem penzionku, fakt luxus) a pronajali auto (na 4 dny za 100E plus nejakych 60E jeste pripojisteni), sbalili stan a spacaky a vyrazili.
No, takhle jednoduche to vlastne nebylo:)

Nejdriv me zradil kotnik. Asi nevydrzel kazdodenni davku joggingu v ne zrovna optimalnich botach a zacal dva dny pred odletem pri behani bolet. Nejdriv trosku, pak se bolest zvysovala, druhy den to oteklo a ja skoro nemohla chodit. Pry zanet. Takze jsem utratila spoustu penez v lekarne, zafixovala a doufala, ze to nejak rozchodim (nerozchodila).
Druhy zadrhel nastal na letisti, kdy Terka, asi inspirovana mnou, zjistila na check-inu, ze ma pul roku(!) propadly pas a ze si obcanku iniciativne vyndala a nechala doma, aby u sebe nemela dva doklady. Takze znova do taxiku, domu na Gracu, vzit obcanku, zpatky na letiste - no stihla to jen diky tomu, ze jsem zodpovedna a trvala jsem na tom, ze tam budem tak jak ma byt 2h pred odletem:)
Nicmene jsme v poradku odleteli a prezili pristani na udajne jednom z nejnebezpecnejsich letist Evropy.

(WIKI: "Původní přistávací dráha, daná do provozu 8. července 1964, byla 1600 m dlouhá. Po letecké nehodě roku 1977 byla o 200 m prodloužena. Později byla s pomocí EU, nákladem 520 milionů Euro, prodloužena a 15. září 2000 byla tak dána do provozu dráha s asfaltovým povrchem o celkové délce 2777 a šířce 45 m, umožňující provoz všech současných typů letadel. Dráha leží 59 m nad hladinou moře. Přistání je povoleno jen letadlům, jejichž piloti zde absolvovali školení a test. Přibližovací manévr totiž není jen klesáním v přímém směru, ale v jeho závěru je nutné se v malé výšce vyhnout části města Funchal. V prostoru letiště jsou trvalé turbulence a nebezpečí střetu s ptáky.[1]
Prodloužení dráhy je tvořeno železobetonovým mostem o délce 1020 m a šířce 180 m, je na něm i část odstavné plochy. Začíná nad strmým svahem a v počátcích stavby pokračovalo nad mořem. Je uloženo na 180 válcových sloupech. Některé z nich byly při zakládání stavby uloženy na dně v hloubce až 60 m, takže jejich celková výška je až 120 m.")

Dorazili jsme autobusem do Funchalu, ktery je celkove nic moc, takze jestli se nekdy na Madeiru vypravite, doporucuju tam netravit vic nez tak 3, 4 hodiny. Navstivili jsme tovarnu na madeirske vino vcetne ochutnavek, prosli (nekteri propajdali) mesto, prespali jsme v hostelu, rano vyzvedli auto a vypadli jsme pryc z mesta vstric prirode. Zvolili jsme okruh podel celeho ostrova, od Funchalu na zapad podel pobrezi.

Stalo se toho strasne moc, takze jen par utrzku/postrehu:

- Zamkli nas v prirodni rezervaci :)
Spali jsme v prirode pod stanem, vzdycky kde se dalo, coz neni na Madeire zakazane, jen byste si meli po prijezdu ve Funchalu nekam (?) zajit a vyridit nejaky (?) papir, aby o vas vedeli. Coz jsme samozrejme neudelali. Treti den jsme dlouho nemohli najit misto na spani, pak jsme narazili na nejakou opustenou cestu kolmou na hlavni silnici, u ktere byla zvednuta zavora, ktera vypadala, ze ji nikdo nepouziva. Omyl. V nedeli v 7h rano jsme po probuzeni zjistili, ze zavoru nekdo zamkl, pze si nas nevsiml, takze se nemame jak dostat ven. Nejblizsi vesnice byla tak 8km z kopce dolu a v nedeli rano po opustene Madeire moc aut nejezdi. Nakonec jsme meli fakt neuveritelne stesti, pze po pulhodine v prvnim aute, ktere projelo okolo, desel nejaky spravce parku, ktereho jsme uplatili vinem, dojel nekam pro klice a do hodiny nas vysvobodil.

- Na Madeire je 99 % vsech turistu v duchodovem veku. Pripadala jsem si v nejakem utopickem filmu, za celou dobu jsme nepotkali skoro nikoho naseho veku, krome par mistnich surfaru. Vsude akorat sedmdesatileti starici a starenky, z Nemecka, Britanie nebo Holandska, kteri provozovali aktivni dovolenou a ruku v ruce se tam prochazeli po kopcich.

- Ani v Portugalsku, ani na Madeire, prakticky neexistuje turisticke znaceni, na mapach tak dve tretiny vseho chybi, takze je velice jednoduche se ztratit. Vi o tom svoje Terka s Lukasem, a ostatne i ja, pze jsem na ne cekala (ano, pze jsem nemohla chodit, takze jsem se krom jednoho vyslapu pesich vyletu neucastnila) skoro 12 hodin strachy bez sebe, pze meli oba skoro vybity mobil, neni nikde moc signal a Terka ve finale spadla do vody, takze jeji telefon uz byl nadobro ve vecnych lovistich. (Nakonec se nasli, dorazili uplne promrzli, mokri, hladovi, tak jsme to oslavili smrtsti matove palenky, kterou uz nadosmrti nechci ani videt.)

- Na Madeire se skvele ji a pije. Co jsme stihli ochutnat z mistnich specialit my?

ESPADA COM BANANA
Espada, cesky "tkanicnice atlanticka", je jedna z nejlepsich ryb, jake jsem jedla, ma bile jemnoucke maso a ve filetech nejsou skoro vubec kosti. V realu vypada trosku strasidelne, ma vypukle oci, coz je pry typicke pro hlubokomorske ryby (). Ten banan byl asi flambovany s medem, luxus fakt. Dostali jsme doporuceni, kam na ni zajit, a fakt se to vyplatilo. Takze pro budouci navstevniky Madeiry - dejte si to v Porto Moniz v takove skleneno-krychlove restauraci kousek od bazenku, jina tam neni tak to nemuzete nenajit.



ESPETADA
Vlastne to je hovezi spiz - kostky hoveziho masa ochucene cesnekem a bobkovym listem napichnute na vavrinove vetvi a pecene na vavrinovem dreve (ano, na Madeire roste vavrin)


BOLO DE MEL
Medovy kolac

PONCHA
Liker, pripravovany z trtinove palenky, stavy z citrusu a maracuja a slazeny medem. Kdyz si ho koupite uz vyrobeny v supermarketu, chitna trosku jako rozpustene medove Halls proti kasli.

SIKANA V KNIHOVNE POKRACUJE :)

Tak me dneska opet nasrali v Bibliotece Nacional, tentokrat me dovnitr nepustili s flaskou vody. To mi sice prijde logictejsi, nez zakaz vstupu s fotokopiema, ale blby je, ze tam nosi vodu vsichni a mlcky se to toleruje a me uz ted jen sikanuje za to, jak jsem mu tam minule nadavala :D
A pak me nasrali podruhe, pri registraci jsem vyplnovala ceskou adresu a napsala tam Republica Checa a dneska jsem si chtela menit prihlasovaci heslo a vyskocilo tam na me:

Dados do Leitor:
Endereço:
Na Radouci 1246, Mlada Boleslav
29301 Mlada Boleslav
Checoslováquia (!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)

Nekde jsem cetla, ze kulturni sok se sklada z nekolika fazi: nadseni, frustrace, obrat, prizpusobeni a navrat. Takze ja jsem momentalne ve fazi frustrace a kdybyste mi nekdo chtel pripomenout, proc to tady mam rada, tak vam budu velice vdecna.
(Ale uz jsem se skoro definitivne rozhodla, ze pristi rok chci stravit ve Spanelsku:))

Portugalsko aneb Absurdistan

Potrebuju si ulevit.
Do Narodni knihovny se prosim pekne nesmi vnaset fotokopie a vlastni knizky***. Z duvodu bezpecnosti. Ze v Narodni knihovne nepujcuji knizky dom, s tim sem se uz tak nejak smirila, ale tohle me zas vytocilo do bela, moje aseritivita sla stranou a kricela sem na toho debila sekuritaka, ze se s timhle pristupem vubec neni co divit, ze jsou nejzaostalejsi zeme zapadni Evropy.

*** ty knizky jsem si nakonec vyrvala (jen knizky, ne fotokopie - asi abych tady s nima nekoho nezranila???), ale musim vyplnit formular na jednu kazdou z nich, nechat knizky u sekuritaka, dojit si k pultiku pro autorizacao (=povolenka), vratit se pro knizky a pak teprv muzu vstoupit. Kazdy den znovu. Kdyz sem na nej v mrakotach kricela, ze to je ponekud absurdo to delat kazdy den az do konce cervna, co tu budu, jestli nejde dat tu autorizacao treba na cele to obdobi, ze mam ku*va vedecky zamer a ten slovnik potrebuju a nemuzu za to, ze ho tu NEMAJ, tak nezajem. Jezis ja sem nasrana.

Jak se mame...

Uz jsem dlouho nic noveho nenapsala, ale jen proto, ze moc neni co. Nic se nedeje. Poctive chodim do knihovny nebo do skoly, nacitam, co se da a snazim se donutit k tomu, abych otevrela word a zacla psat.
Je tady porad nadherne, ze to snad ani neni mozny. Kazdy rano (no teda spis dopoledne) bezim s ocekavanim do kuchyne, abych se podivala z okna, a pokazde azuro, 25 stupnu, uzasny. Dneska jsem uz chtela vyrazit v zabkach, ale protoze se ve vsedni dny domu vracim az po cviceni celkem pozde, mezi 9 - 10, tak se bojim, ze mi bude vecer kosa.

Jinak o vikendu jsem mela dva velke zazitky. Prvni byl fotbal - nenapadlo by me, ze bych na to dobrovolne kdy sla, ale protoze byl Den zen, stal listek pro holky jen 2 eura. Tak jsme vyrazily fandit. Ta hra sice byla dost nuda, hral Sporting proti nejake nezname portugalske dire, ale atmosfera byla super a vubec nelituju a kdyby listek na jejich derby Benfica vs Sporting nestal tak 50e, jdu klido znova. (Jo a sok byl, ze na fotbale prodavaji akorat nealkoholicke pivo!!!:))


Dalsim zazitkem byl vylet v nedeli na plaz na Caparicu, kdy i Portugalci, pro ktery je jeste ted vlastne zimni rocni obdobi, vyrazili v plavkach a opalovali se a skakali ve vlnach.




Costa da Caparica je nekolik plazi vzdalenych asi tak 12km na jih od Lisabonu, na druhe strane reky, takze se musi jet pres most. To byl jediny zadrhel naseho mini vyletu. Tak jsme jely az nekdy ve 2 odpoledne, takze cesta ok, ale zpatky jsme se vracely ve stejnou dobu, jako pulka Lisabonu, takze jsme stravily pred 2h v zacpe popojizdenim, nejvetsi pred mostem, kde se plati poplatek za prejest mozstu a vjezd do mesta. Nedovedu si predstavit, jaky to musi byt v lete, kdy tam o vikendu miri fakt vsichni.

LEKCE KULTURNICH STEREOTYPU ANEB JAK SE ZIJE V PORTUGALSKU, CAST. I

- Prijdete nekam na sraz o hodinu dyl, jeste tam nikdo neni a vsem to prijde normalni.
- Neprijde Vam divny, ze je vsude pusteny v TV fotbal a postupem casu se na nej taky zacnete divat a obcas o nem i mluvit.
- Zvyknete si na to, ze na kazdych 15 metrech je kavarna nebo "pastelaria" (cukrarna/pekarna/kavarna)
- Mate pocit, ze Vas okradli, kdyz zaplatite za kafe vic jak 60 centu.
- Prinejmensim 1x denne jite polivku.
- Zacne Vam pripadat divny, kdyz se veceri driv jak v 9 vecer nebo kdyz se jde parit driv jak o pulnoci.
- Pijete pivo z dvoudeckovych sklenicek.
- Zacnete povazovat ustredni topeni za nejvetssi civilizacni vymozenost 20. stoleti.

SPOLUBYDLICI

Uz jsme tu konecne vsichni, takze par slov o lidech, se kteryma bydlim...
Nejdriv jsem poznala Belgicana Pierra, pze kdyz jsem se pristehovala, byly Spanelky na Madeire a Nemec doma v Nemecku.
Takze Pierre je z Bruselu, ale mluvi ze vsech nejlip portugalsky, pze ma otce Brazilce, takze s nim pry obcas mluvil i portugalsky. Studuje nejaka rozvojova studia se zamerenim na Afriku. Je mlady, bude mu tak max 22. Ale je strasne fajn, takovy skaut trosku. Hraje skvele na kytaru, pry to i studoval - tady v Portugalsku hraje FADO v jednom fado baru v Alfame, tak jsem na nej zvedava. Jinak nam pri vecerich obcas brnka veci od Manu Chaa pres Bella Ciao az k brazilske sambe a tem nejproflaklejsim flakum. A hezky zpiva, super :)
Pak prijely Spanelky. Nechci se opakovat, ale jsou super, obe. Kdyby to tu cetly, tak se asi urazi, ze jsem je oznacila za Spanelky, protoze je kazda z narodnostne pomerne specificke oblasti Spanelska. Paula je z Galicie, ta jeste neni tak militantni, ale Maite je z Baskicka a ta mi to vysvetlila rovnou: "yo no soy espanola, soy vasca". Studuji architekturu - no studuji, jsou tu na Erasmu a uplne mi pripominaji muj Erasmus - jsou kazdy vecer nekde venku, 7 dni v tydnu, vraci se nad ranem a pres den spi a vymetaji vsechny festy v Bairro Alto a znaji se s kazdym erasmakem a denne k nam proudi milion jejich kamosu a samozrejme si to desne uzivaji. Jinak jsou taky mladsi, je jim 20 (ve Spanelsku i tady se totiz konci stredni skola v 17).
No a vcera se konecne objevil Nemec, Martin. O nem teda jeste nevim, jestli je uplne super, pze jsme se videli asi 5min zatim, ale teda zas na druhou stranu vim, ze je desne peknej :D Navic je mu 26 a je tu na erasmus stazi v nemocnici, pze je v poslednim rocniku na medine, takze to tu trochu vyvazuje a tim padem pro ten zbytek nejsem az zas tak stara a az zas tak nudna (pze neparim kazdy den a travim dny v knihovne:). Ale asi i on bude super, ted prisel, ze bude delat veceri, ale az tak za hodinu, hodinu a pul (je tu ted 21.00 - asi budu chodit cvicit denne, pze tady se jist nak normalne fakt neda), tak jestli se k nemu pridam - ze privezl z Nemecka naky klobasky :) Takze je jasny, ze se k nemu pridam :)

BEZPECNOST, SOCKY ATD.

Nebudu Vas napinat, Lisabon NENI bezpecne mesto. Snazila jsem se tenhle fakt ignorovat do chvile, nez mi pred nekolika dny prepadli 50m od baraku, primo pred katedralou, na jednom z velice frekventovanych turistickych mist, v 11 vecer spolubydlici. (pozn. aut. - Mami neboj, nikdo me tu vrazdit nebude:)

Ale vezmu to postupne. To, ze to tu neni uplne koser, jsem vedela uz v dobe, kdy jsem byla v Portugalsku poprve. Coimbra byla uplne ok, ale v Lisabonu prepadli nase spoluzaky hned prvni tyden po prijezdu, za bileho dne kousek od hradu (shodou okolnosti tady v te oblasti ted bydlim:). Jeden z nich (jestli to tu Vrato ctes, tak mi odpust, ze te zminuju:) mel tu smulu, ze se mu to stalo behem pulrocniho pobytu jeste jednou, bohuzel podruhe to dopadlo hur, padem ze schodu a zlomenou rukou. Ale poprve typek vytahl nuz, obral je o fotaky a odkracel.
Ted pred par dny se vratil muj spolubydlici Belgican s jeho triclennou belgickou navstevou v 11 vecer z vecere bez mobilu a penez. Pry byli velice mili, neagresivni - dva typci pravdepodobne z lusofonni Afriky (coz o nicem nevypovida, divnych lidi je tu spousta vsech barev pleti). Vytahli nuz a pry i o ty telefony celkem slusne pozadali :) .. jedna se fakt o business, nic jineho. Pokud spolupracujete (tj. odevzdate, co mate), nic se Vam nestane. Pierre (spolubydlici) se druhy den vratil od operatora s novou simkou a pry mu pani na prepazce rikala, ze denne se stejnou historkou prijde minimalne 10 lidi.
Pouceni? Pres den neudelam nic, chodim s telefonem i kreditkou, ale nenosim u sebe vetsi hotovost, ceske doklady, druhou kreditku nechavam taky doma. Strach nemam, bydlim na hlavni a hlavne turisticky frekventovane ulici, kde je pres den plno lidi - problem jsou male zapadle ulicky, tmava zakouti, schodiste etc. No a kdyz jdeme nekam parit vecer, tak telefon doma, v kapse 10 euro na caipirinhy a hotovo, doklady zadny. Akorat teda premyslim, ze teda budu nosit v kapse nakych zaloznich 10e pro pripadne zlodeje, pze nevim, jestli by se nenastvali, kdyby me prepadli ve 4 rano po ceste z Bairro Alto, kdyz bych u sebe nemela vubec nic ... :)

A mistni socky? Mam pocit, ze byt zebrakem v Lisabonu obnasi full-time job. Cim nemocnejsi/osklivejsi/smradlavejsi jste, tim lepsi startovni pozici mate. Cim vytrvaleji vyrvavate a prosite o pomoc, tim solidarnejsi Portugalci s jejich krestanskou povahou jsou. Mistni specialitou jsou zebraci v soupravach metra. Pres den se Vam nestane, ze v metru nepotkate zebraka. Ale musi se nechat, ze to maji promyslene. Vetsinou se jedna o slepce, ale zadne tmave bryle - nejvic vydelavaji ti, co maji ruzne zdeformovane oci. Jsem si jista, ze nikoho podobneho jsem v CR nikdy nepotkala. Obcas projde nejaky vidouci muzikant, ale ten teda v konkurenci neobstoji. Vcera jsem dvakrat potkala mladika, tak 17 let, s nejakym trpaslicim psikem, ktery v tlame drzel kosik na mince, na rameni. Kluk hral na tahaci harmoniku a psik kyval do rytmu hlavou a tim padem i kosikem. Dobry :)
Ale moje nejvetsi nocni mura je, ze potkam cloveka, o jehoz existenci bych si prala nevedet. Obcas doufam, ze to je mistni urban legend, ale uz mi o nem povidalo tolik lidi, ze to asi bude pravda - nastesti asi jezdi jinou linkou metra, nez ja :)
Jedna se o sloniho muze (google pictures napovi tomu, kdo nevi - ale radsi nechtejte vedet) - tj. clovek, kteremu z hlavy roste obrovsky nador, takze to, co byla hlava, je ted asi trikrat vetsi, nema oci, nos a usta ma uplne zdeformovane... vic nevim a ani nechci vedet a vazne doufam, ze ho nikdy nepotkam.

JIDLO

Inspirovana dnesnim kulinarskym zazitkem v menze a hlavne vcerejsi bajecnou belgickou veceri, rozhodla jsme se, ze se s Vama o sve dojmy z mistniho jidla podelim :)
Portugalska kuchyne je tak rozsahla, ze to nemuzu do jednoho prispevku pojmout, tak zacnu tim, co uz jsem tu stihla ochutnat, a budu postupne casem pridavat dalsi. Misto tady si to rozhodne zaslouzi, jidlo je na Portugalsku skoro to nejlepsi (coz dokazuje mych 10 kilo, ktere jsem zvladla pribrat behem Erasmus pobytu v Coimbre.)

Zacnu sladkym, na kterym si ja zas tak neujizdim, ale vetsina lidi Vam tu rekne, jak moc miluje portugalske sladkosti. Nejznamejsi je tzv. PASTEL DE NATA. Tak se tomu rika obecne v celem Portugalsku, ale v Lisabonu ty nejlepsi pastely najdete ve ctvrti Belem, o ktere jsem tu uz driv psala, kde se nachazi originalni cukrarna, kde tyhle dortiky pecou a kde je muzete konzumovat jeste teple - tam ho dostanete pod nazvem PASTEL DE BELEM, v tehle uzasne, ale vzdycky turistama narvane pastelarii:

O co se jedna? Na recept se me neptejte, mam pocit, ze to musi byt straaasne tezke na pripravu a pece se to a vubec, to neni nic pro me (obzvlast, kdyz se tu vsude da za zhruba 70 centu koupit). Prvni dojem jsem mela, ze to je jakysi kosicek naplneny vajecno-pudingovym kremem a prejete-li si, posypany skorici, ale s nasim pudingem to nema pry nic spolecneho. Pro ilustraci obrazek tady:


Portugalske narodni jidlo je tzv. BACALHAU. Ve slovniku se dozvite, ze se jedna o tresku, ale vsadim se, ze si takhle tresku nikdo nepredstavi:

V teto forme (na slunci vysusena a nasolena ryba) se dovazi z Norska (takze vysusena a nasolena proto, aby vydrzela prepravu lodi), ale samozrejme se takhle nekonzumuje. Nekde jsem cetla, ze existuje az 1000 receptu na upravu bacalhau, ja jsem teda ochutnala jen dva, z toho i ten asi nejznamejsi, BACALHAU COM NATAS. A je to jedno z mych nejoblibenejsich jidel tady. V tomhle pripade recept znam, pze jsem byla u toho, kdyz mi to bylo vareno:) - predvari se brambory, osmazi cibule, pak se to da vsechno do zapekaci misky s nadrobno natrhanymi kousky tresky (ktera se musi predtim alespon noc odmacet ve vode, aby se zbavila soli) a cele se to zaleje smetanou ("natas") a da se to zapect a je to uchvatne a vsichni, kdo za mnou prijedete, to musite povinne ochutnat. Obrazek tady, uznavam, ze to nevypada nikterak lakave :)


Jak jsem psala na zacatku, byla jsem dnes uplne zaskocena tim, jak moc jsem si pochutnala v menze za 2 eura. Uz predtim mi tam vzdycky moc chutnalo, ale dneska jsem poprve jedla rybu, o jejiz existenci jsem nemela tuseni. Jmenuje se velmi vtipne, PEIXE RABO NA BOCA, cesky "ocas v tlame", pze rybicka vypada, jako by se hryzala do ocasu. Vubec to je v menze sympaticke. Za tak malo penez dostanete polevku (coz je dalsi vec, kterou tady mam desne rada - obvykle variace na CALDO VERDE, husta zeleninova polevka, spis krem), pecivo, piti, hlavni jidlo, ovoce a dort. Dorty nejim, pze bych to uz nezvladla. Volne k dispozici je olivovy olej a ocet a ruzna dochucovadla, ktere nikdo nekrade. Sedi se a ji venku na zahradce. Akorat system je vtipnu a typicky portugalsky, Nejdriv musite vystat jednu frontu, kde zaplatite pani ty 2 eura a ta vam vyda SENHU - o fenomenu "senha" - listecek, casto z poradovym cislem, se nekdy rozepisu, je to tady vsude, v pekarnach, lekarnach,... - no a pak se musite vydat do dalsi fronty, kde si naberete jidlo a ten listecek jine pani odevzdate...
Abych to nezamluvila, fotka dnesni rybicky tady:



Mno a koukam, ze jsem se rozepsala, takze o belgicke veceri a hlavne mych spolubydlicich, ktere jsem vcera konecne poznala a jsou skveli (!!! fakt), priste. Za chvili mi prijdou holky na navstevu a Spanelky maji varit tortillas a tak vubec.

CO JE NOVEHO...

Takze co je noveho? Karneval uz nastesti skoncil, takze opet navrat do normalu. Sedim ve skole v Bibliotece, uz mi funguje internet (pani Maçã uz ma po dovolene:), takze se muzu zase plne soustredit na diplomku hura.
Uz jsem definitivne zvolila a konkretizovala tema ("Al Berto - o escritor Queer" nebo tak nak, to jeste upresnim), sehnala sekundarni literaturu, nakoupila dve knizky a nakopirovala nekolik clanku. Ted to jeste musim vsechno znova nacist a zacit psat. Trosku me rozhodilo, kdyz mi muj vedouci prace oznamil, ze uz u nas na portugalstine nebude takovy holubnik, jako byl doted (kdy jsem odevzdavala bakalarku 14 dni pred statnicema), takze pokud hodlam jit v zari, musim to odevzdat oficialne do 30.6. Takze na to mam presne 4 mesice, coz se stihnout da, ale fakt nad tim budu muset sedet denne, coz neni zrovna lakava predstava.

Taky jsem dneska byla cvicit, od 8 rano (!!!). To znamena, ze jdem musela vstavat v 6.30, coz je o dobrych 5 hodin driv, nez jsem tu vstavala doposud. Ale zvladla jsem to. Fitko je tady v univerzitnim kampusu, je to to nejlevnejsi, co se da v Lisboa sehnat, ale i tak to je v porovnani s CR dost drahe. Kdo chce chodit cvicit, musi zaplatit inscrição, coz je v podstate zapisne, v hodnote 20e. Pak si muze koupit karticku bud s 8 vstupy za 25e nebo s 12 vstupy za 30e. Vic se vyplati ta druha, ale zadrhel je v tom, ze ma platnost pouze mesic, tak to musime za ten mesic taky vychodit - coz vychazi 3x do tydne, to bude asi moje smrt. Jinak vyber je celkem rozmanity, dneska jsme byly na necem, co se jmenovalo Fit-ball, coz bylo v podstate posilovani na tech obrovskych nafukovacich micich. Pak je tu klasika, aerobik, step, spinning, joga, bodystyling, pilates, nejake tance (holky chodily na podzim na nejake brazilske tance a capoeiru, na to se celkem tesim)... Jeste jsem se ptala na bazen, chtela bych chodit plavat, ale vzdala jsem to, pze se opet musi platit nejake silene zapisne a potrebovala bych potvrzeni od kozare, ze nejsem infekcni, coz by tu trvalo vyridit tak mesic. Jo a jeste musi kazdy, kdo se do toho bazenu chce zapsat, uplavat 4 bazeny pred plavcikem, aby se asi jako ujistili, ze se tam dotycny neutopi. Portugalsko, no... :))

Jinak se mi taky dneska podarilo sehnat spunty do usi, pze jsem zjistila, ze v nasem byte je slyset uplne kazdy krok. Uz takhle to je des, a to tam jeste dva spolubydlici nejsou. Zato Belgican tam mam triclennou navstevu z Belgie, takze mi v hlave furt zni francouzstina. Jsou desne hlucni, ale zas privezli spoustu belgickych cokolad a piv a dneska mame pravou belgickou veceri (fakt me zajima, co to muze byt:)), tak jim to asi odpustim. Taky jsem prisla na to, ze v nasi kuchyni vladne naprosty komunismus, vsechno je vsech - normalne by mi to asi vadilo, ale vzhledem k tomu, ze 1) nevarim a za 2) nejsem schopna dojit do obchodu a nakoupit si nejakou zasobu, tak mi to docela vyhovuje, pze mam furt co jist. A v cem si vyprat.

PAR NOVYCH POSTREHU

- Prvni zadrhel. Sice jsem si behem jednohodne vyridila karticku do knihovny na filde i do Narodni knihovny (za 8e na rok, fuj), ani v jedne se mi na Macu nepodarila rozjet wifi.
Ve skole to snad pujde, akorat ze pani, ktera jedina umi nakonfigurovat Apple pocitace, mela dovolenou (klasika). Mela jsem se tam zastavit dneska dopoledne, ale to jsem jaksi po vcerejsim vecirku (viz. nize) nezvladla, takze snad v pondeli.
V narodni knihovne to byli kouzelne, nechala jsem si zavolat pracovnika z technickeho supportu, prisel asi sedesatilety pan a jak se blizil, byla videt jeho hruza v ocich. A rovnou mi rekl, ze Maçã (portugalsky jablko:)) vazne nezna a ze mi s tim nepomuze. (Pomohl, rekl mi, ze se mam rozhlizet okolo, ze obcas tam nekdo s Maçã studuje, tak za nim mam nabehnout a zeptat se, jak se to nastavuje. Bohuzel, vceram tam byly jen PCckari:))

- Vcera jsme mely damsky vecirek, je nas tady asi 7 Cesek, tak jsme se opily Jeropigou (sladke dezertni bile vino, neco mezi muskatem a portskym). Vsechny holky sly sporadane na posledni metro, krome me a Martiny - vydaly jsme se nesporadane do Bairo Alto, daly si po tech vsech vinech pivo, ktere mi Martina vylila na conversku, shodly sme se, ze je nam blbe a jely jsme taxikem ten necely kilak domu :)

- S tim souvisi dnesni uspesny den, kdy jsem misto konfigurovani wifi site na fakulte a nasledneho objevovani tematu na diplomku (viz. nize:) spala az do poledne (asi jedina vyhoda pokoje bez okna, muzu spat, s cimz mam teda v CR problem), dolezla jsem k Martine, kde jsme si daly Caldo verde, nejbajecnejsi vyprostovaci hustou zeleninovou polevku za euro. Pokracovaly jsme prochazkou na kavicku a dortik na jedne z mistnich teras s vyhledem na Lisabon. Pak jsme mely sraz s dalsi kamaradkou Ceskou a vybiraly jsme masky na zitrejsi karneval. Vybraly jsme a jsou dokonale, teste se na fotky! Nasledovala prochazka po jeste probihajicich slevach. Fakt bajecny den :D

- K te diplomce... no radsi ne, az priste, nechci si kazit dobrou naladu.

Takze ted relaxuju doma, patek nepatek, pze zitra rano jedem do Belemu cist do parku a u toho se opalovat a vecer je KARNEVAL!

ALFAMA A FADO

No a protoze nechci, aby tenhle blog byl jenom o tom, kolik stranek diplomky jsem uz napsala, pripadne kolik piv jsem uz vypila v Bairo Alto, obcas vlozim nejakou vzdelavaci vlozku :)
Jak jsem psala v predchozim prispevku, bydlim ve ctvrti Alfama. Je dost paradoxni, ze 5min chuze od nalestene lisabonske Baixa (=Downtown) plne restauraci, fastfoodu a obchodu vsech znamych svetovych znacek, se nachazi neco, co je uplne vytrzene z reality. Je to jako byste se ocitli v jinem svete, mozna i zpatky v minulosti. V minulem prispevku byl odkaz na clanek o Alfame z Reflexu, tady jsem narazila na jiny, strucnejsi KLIK

A kdyz se rekne Alfama, je k tomu potreba dodat taky "Fado", ktere se prave v Alfame narodilo. Fado je typicky porugalsky hudebni styl, ale neni to jen hudba, ma to presahy az do filosofie, vyjadruje stav portugalske duse. Existuje jeste fado z Coimbry, ale tim se ted nechci zabyvat. Lisabonske fado pochazejici z 19.stoleti je charakteristicke tim, ze je zpivano obvykle jednim zpevakem (v dnesni dobe jim muze byt i zena), ktery je doprovazen kytarou. Nazev pochazi z latiskeho fatum, osud. Ted si vypomuzu wikipedii, kde to pekne charakterizovali za me:
"Portugalsko zpívá, když má chuť plakat – tak by bylo možno charakterizovat fado, zpěv s kytarovým doprovodem, který ztělesňuje dlouhou tradici portugalské lidové hudby a poezie. Fado je silně melancholický, emocionálně zbarvený styl, připomínající blues, především ale hudební baladové formy afrobrazilského původu jako fofa, modinha a lundum. Ve fadu se odráží, čemu se portugalsky říká saudade – tedy jakási melancholie, stav osudnosti a stesku, kombinovaný s fatalismem."

Pro predstavu pridavam video, kde si muzete poslechnout fado a prohlednout fotky Alfamy:

PRIMEIROS DIAS

Zdravim z Lisabonu!
Zalozila jsem tenhle blog, protoze mi to prijde jako nejjednodussi zpusob, jak Vas vsechny informovat o tom, jak se tady mam.
Takze, mam se skvele. Fakt skvele. Kdo nechce cist dal, nemusi, nic jinyho se nedozvi.

Vezmu to poporadku. Cesta sem byl zatim jediny vopruz, co nastal. Vyjela jsem z Brna v nedeli v 15h., protoze to je posledni bus na letiste a nic dyl uz nejede. V 18h. jsem uz stepovala ve Vidni, kazdou chvili kontrolovala platnost obcanky a pasu, kdyby nahodou:) Odletat jsme meli ve 21.30, ale na check-inu mi oznamili, ze budem na odletu opozdeni o 2 a pul hodiny. Ve zkratce, odletli jsme az v 1 rano, pristali o pul4 ceskeho casu (tady je o hodinu min), chudak Martina se nevyspala a musela na me cekat. Prijela jsem k holkam za 7e taxikem z letiste, daly jsme si dva panaky hruskovice na dobrou noc a byla jsem tuha.

A druhy den se stalo neco na Portugalsko neuveritelneho. Kdo trosku zna zdejsi pomery, bude chapat, o cem mluvim. Behem jedineho dne jsem si stihla zazadat o litacku na MHD (ne, tady to nedelaji na pockani, ale do 24h), koupit si portugalskou simku (kdo jeste nema me tel.c. tak +351961412406), obejit dva byty, jeden z nich si vybrat, zaplatit najem a jit to s holkama zapit do uplne uzasneho nove objeveneho baru na Sta. Apolonii (o tom nekdy jindy).

Takze vcera jsem se stehovala. Nebudu to protahovat, muj pokoj je hruza. Nema okno, jen svetlik, je tu akorat madrace, psaci stolek, skrin a elektricke topeni (!!!). Jenze:
1. nachazi se na naprosto perfektnim miste. Mam to 5 min pesky do uplneho centra Lisabonu, 10 min pesky k Terce a Martine a je to v krasne a velice svebytne ctvrti, co se jmenuje Alfama. Pro ty, kdo to zajima, pridavam vystizny clanek o fenomenu Alfama, ktery vysel nekdy loni v Reflexu TADY. Na metro to mam asi 2 min pesky dolu po schodech (kdyz se vracim, tak 15 min nahoru po schodech:))
2. spolubydlici vypadaji zatim velmi sympaticky, teda alespon 50 % spolubydlicich. Bydli tu jeste dve Spanelky, jeden francouzsky mluvici Belgican a jeden Francouz. Se Spanelkama jsem jeste nemela tu cest, protoze v pondeli letely na tyden na Madeiru, ale kluci jsou v pohode.
3. a to nejdulezitejsi, cena. Mam ponekud omezene stipko, proto to bylo nejdulezitejsi kriterium pri vyberu. Platim za to 150e se vsim vcetne internetu. To je dokonce jeste min, nez jsem platila pred 3 lety v Coimbre. (Je to kvuli tomu oknu, zbytek osazenstva tu plati o 100e vic) Je neuveritelne, ze se mi neco takoveho na takovem miste v centru podarilo sehnat. To okno by se sice hodilo, ale vzhledem k memu programu, co tu budu muset delat, to tady beru jako nocleharnu, nehodlam tu travit vic casu, nez je nezbytne nutne (=spanek). Normalni cenova situace ve vetsine erasmackych bytu je takova, ze pokoj stoji 250e, kdyz to je prumer, a kolem 300e, kdyz to je neco lepsiho. Ja jsem tudiz usetrila 100e za mesic, coz je treba 100 piv v Bairo Alto (= ctvrt v centru, kam se chodi parit, neco jako Stodolni) nebo taky polovina letenky na Azory, kam bych jeste krome Madeiry rada zaletela.

Jeste jsem toho mela na srdci spoustu, ale uz me to neba, tak pokracovani priste. Mel by tady nekde na blogu byt dostupny odkaz na Picasa fotky - zatim jsem jich tam dala jen par z dneska, omluvte kvalitu, je to foceny mobilem, nemuzu najit nabijecku na fotak :)
Pro jistotu, ty fotky jsou tady http://picasaweb.google.com/nikola.sterbova/LisboaPrimeirosDias#
ATE JA!